Ženatý se závazky
Epizoda 3
16 years and what do you got? (0103)
Přepsal Lukáš Kadlec
ÚVODNÍ ZNĚLKA
Po schodech scházejí Al a Peggy. Oba dva zívají.
AL) Ach bože. Ten svět je ráno vošklivej.
PEGGY) Jdi ty. Ele, máme výroší svatby. Děti udělaj snídani.
AL) Jo, prima děti. Mimochodem – všechno krásný [políbí Peggy] . Čistila sis ráno zuby?
PEGGY) Ne. Ty?
AL) Ne. Všechno pěkný, zlato [potřese Peggy rukou] .
PEGGY) Tobě taky.
AL) Zdlábnul bych koně.
PEGGY) Já taky.
Al a Peggy jdou do kuchyně.
AL) Cejtíš nějakou vůni? V kuchyni nevidím žádnej pohyb a už vnímám.
Al a Peggy si sednou ke stolu.
AL) Kašlou na nás.
PEGGY) Vsadím se, že něco připravili předem. Schovávají se. Bude překvapení.
Po schodech příjdou Bud a Kelly.
BUD) Jsem hladovej! Copak máme?!
PEGGY) My máme výročí. Chtěli jste vstát dřív a udělat snídani.
KELLY) Ale né. To je dneska? To promiň. Takže štěstí zdraví. Co uvaříš?
PEGGY) Spolehni se – něco co tu má bejt.
AL) No já bych si dal pár smaženejch vajec udělanejch na půl, pár kousků křupavý slaninky, zapil to čerstvě vymačkaným džusem a pak bych zakous pár toast s džemem.
Peggy dá Alovi na stůl nějakou krabici se sušenkama.
AL) Kde je tang?
Bud bouchne Kelly.
KELLY) Ty si takovej blb!!
Kelly zase udeří Buda a přetáhne mu triko přes hlavu. Pak odejde.
PEGGY) Bude, nech to triko bejt. [k Alovi] Všechno nejlepší, drahý . Nechce se mi ani věřit, že je to už šestnáct let.
AL) Jo, letí to hrozně.
PEGGY) Ty... jak se říká svatbě po šestnácti? Vím, že po deseti cínová, po patnácti to bude křišťálová. Jak je další?
AL) Syrečková. Bude zas šlajfka?
PEGGY) Jo. Pro mě boty?
AL) Jo.
PEGGY) Z tvýho krámu?
AL) Jo.
PEGGY) Co když se na dárky letos vykašleme?
AL) Já jsem pro.
PEGGY) No tak jo. Největší dárek je, že jsme přece spolu.
AL) Jó to jo. Jako dárek příjdu já. Ja budu, ty budeš u bao bedny. Nebudem dělat letos žádnou vědu, jo?
PEGGY) Jo. Nepotřebujem hloupý dárky. Víme bez nich, že se milujem. Já vím, že já tebe ano.
AL) Jo, jo, jo, jo.
PEGGY) Říkám, že tě miluji!
AL) Já řek jo, jo, jo. A už mažu.
Al se zvedne od stolu.
PEGGY) Poslyš Ale, když už si navrhl, že nebudou dárky, nevzal by sis moje auto a nenechal tam dát rádio?
AL) Hele, víš že nemám čas.
PEGGY) Jenomže já v tom autě bydlím, jak musím jezdit. Co mám asi tak poslouchat?
AL) Vlastní krásnej hlas. Kdyby bůch chtěl, aby nebyl slyšet, nedopřál by ti takovej ječák. Jdu se osprchovat.
PEGGY) A já musim vyprat.
AL) Když budeš prát, nebudu mít teplou vodu.
PEGGY) Kdyby bůh chtěl, abys měl teplou vodu, neměla bych zrovna praní [směje se] .
Peggy odchází. Na gauči sedí Bud a Kelly.
KELLY) Tati, ty mámě vážně nedáš žádnej dárek? Táto! Když ho nechce, tak ho vlastně chce. Pukne jí bolestí srdce!
BUD) Jo a tu zlost si vyleje na nás.
KELLY) Tati, i Maggiin táta dal svý ženě dárek a při tom po ní před tím střelil.
AL) Tohle je tajemství. Ale neprozradit. Já mám pro mámu dárek. Takovýty drahý hodinky, jak po nich pořád vzdychá.
KELLY) [dá Alovi pusu] No tati, rozplyne se blahem! Jsi jednička!!
AL) [směje se] Ale děti. Držte to opravdu jako tajemství, ať je to překvapení. Rozumíte? Ani slovo.
BUD) Spoleh táto!
Al odejde po schodech nahoru. Peggy se mezitím vrátí.
BUD) Mami, víš co? Táta ti daruje hodinky!
KELLY) [k Budovi] To mělo bejt překvapení. Jsi slepičí prdel. [k Peggy] Ty drahý, jak o nich pořád povídáš.
PEGGY) To je cukrouš. Jo. Ten cukrouš by mi dal takovej present a já bych pro něj nic neměla a seděla doma. Musím jít hned něco koupit. Po čem tak může toužit?
BUD) Po blondýnce z ulice.
PEGGY) Tohle ti povídal?
BUD) Ne, ale mám oči. Vidím, jak si kouše nehty, když jede kolem jejího domu.
PEGGY) To je taková legrace. Promiňte, pár vteřin.
Peggy dojde k umyvadlu a pustí horkou vodu. Z horního patra se ozve Alovo ječení.
PEGGY) Odemě je to taky jenom žert. A vy pěkně mazejte do školy.
Peggy zase pustí vodu. Al zase zařve.
PEGGY) Promiň!! Mám toho prádla takovou spoustu!!
Zazvoní zvonek u dveří. Peggy otevře. Jsou tam Steve a Marcy.
STEVE A MARCY) Moc štěstí vám přejeme.
Peggy se směje. Marcy dá Peggy nějakou vázu (??)
PEGGY) Takovou škodu.
MARCY) Víš, máte tam napsaný i vaše jméno.
PEGGY) Ó, to je chyba. Mohli jsme to někomu dát taky jako dárek. Ale díky!
Steve a Marcy vejdou.
STEVE) Ó, to bude asi u vás velký večer?
PEGGY) Ó, úžasnej. Já připravím večeři, vyměníme si dárky a on si dá zápasící trpaslíky.
STEVE) V kolik to dávaj?
MARCY) Steve, zápas nesnášíme.
STEVE) To jo. Chci jenom vědět, kdy trpaslíci jdou spinkat.
MARCY) Ne Peggy, to je přece tvůj velký večer a ty ho přece nemůžeš ztrávit v kuchyni. Hele, znám skvělou společnost. Najmi si je na to.
PEGGY) Do kuchyně?
MARCY) Jo. Používáme je na každé naše výročí. První setkání…
STEVE) První polibek..
MARCY) Poprvé venku…
STEVE) Poprvé sami doma..
Marcy dojde ke Stevovi.
MARCY) První květiny od tebe….
STEVE) První tvé nadávání…
Marcy a Steve si lehnou na gauč.
PEGGY) Telecí uměj?
STŘIH – V obchodě.
PRODAVAČ) Pohleďte prosím…
ZÁKAZNÍK) To je pro mou ženu jak dělané!
PRODAVAČ) Je to myslím úžasná práce.
ZÁKAZNÍK) Děkuju.
Vejde Al.
AL) Já jsem Al Bunda. Přes ty drahý hodinky jsem volal.
PRODAVAČ) Jistě. [vyndá hodinky v krabičce] Zde, pane. Poslední kus.
AL) Tak mi je zabalte, ale cenu nechte uvnitř.
PRODAVAČ) Óó… ano pane. Ale jak platíte? Hotově? Splátky?
AL) Splátky, ale neproměňujte diamanty.
Al dá prodavačovi svou platební kartu.
ZÁKAZNÍK) No počkejte! Byl jsem tu dřív!
AL) Jó, indiáni taky. [k zákazníkovi] Podívejte… taky sem ze kšeftu a vim jak s lidma jednat. Vidí mě, vidí velký obchod. Vidí vás, vidí co?
ZÁKAZNÍK) Jako odborník víte, že každého zákazníka je třeba vážit si stejně.
AL) Jo, to souhlasí. Tak vás přehlédl jak velké širé rodné lány. [ukáže na obraz, který si právě zákazník prohlíží] To je co?
ZÁKAZNÍK) Máme výročí. Dárek mojí ženě.
AL) Koupíte to?
ZÁKAZNÍK) Jo.
AL) Jak dlouho jste ženatej?
ZÁKAZNÍK) Rok.
Al se směje.
AL) Potom je to jasný. Úplnej nováček v manželský hře. Dám vám něco rad. První věc, kterou jsem v tom šestnáctiletým chomoutu objevil je, že ženy žijou jenom pro dárky. Dám vám příklad obyčejný ženský. Třeba nějaký Peggy. Přinesete domů mizernej dárek. Jako ten rámeček [ukáže na obraz] . A vstupujete do pekelnejch muk.
ZÁKAZNÍK) No, my se se ženou dohodli, že nebudem na výročí zbytečně utrácet. Necháme peníze na důležitější věci.
AL) Není nic důležitější než vaše výročí. Víte, výročí je prostě vyjímečné. Není jako jiný svátky, co taky lidi oslavujou. Tohle je pouze mezi váma. To je… to je den, kdy ukážete city, co celej rok neukazujete. A to proč? Jste přece muž.
ZÁKAZNÍK) To je nádhera!
AL) Kdo mě zná, mě miluje. Spatříte co cítím já.
PRODAVAČ) Pane, vaše karta byla odmítnuta.
AL) Proč?
PRODAVAČ) To je fuk. Další!
AL) Počkejte, já mám výročí!
PRODAVAČ) Šťastný a veselý. Další!
ZÁKAZNÍK) Ty hodinky beru já!
Al překvapeně zírá.
STŘIH – U Bundů
Najmutý kuchař právě dělá dort. Bud ho sleduje.
BUD) Páni, to bych chtěl taky dokázat.
KUCHAŘ) Proč by ne. Líbilo by se ti bejt cukrář?
BUD) Né, já chci bejt chlap.
Kuchař odnese dort na stůl. Přichází Kelly a jde kolem najatého houslisty a vezme mu kalafunu J .
HOUSLISTA) Na kalafunu nešahat!! Kalafuna je na můj smyčec!
KELLY) Pardón! S vámi je sranda jak s klaunem na jeho pohřbu.
HOUSLISTA) Jó? Klaun tě už někdy klep?!
Houslista bouchne Kelly smyčcem.
KELLY) Troubo!!
HOUSLISTA) Neřvi, já už to neudělám.
Po schodech příjde Peggy a dojde k Marcy a Stevovi, kteří sedí na gauči a koukají se do nějakého alba.
MARCY) Peggy, to je nádhera. [ukazuje na Peggyiný šaty] Fakt!
PEGGY) Koupila jsem je odpoledne. Moc se mi nelíbili, ale byla jsem líná se z nich vysvléknout.
MARCY) Obdivujeme tu vaše svatební fotografie.
STEVE) My jsme si to nechali natočit. Ty fotky z polaroidu taky dou.
KELLY) Táta už přijíždí!!
PEGGY) Přijíždí moje hodinky! Tak všichni schovat! Rychle! Pohyb! Hněte se! Šup šup šup šup!
Steve, Marcy, Bud a Kelly odběhnou do sklepa. Peggy si stoupne za gauč. Příjde Al.
PEGGY) Všechno nejlepší, moje zlato. Podívej, Steve a Marcy nám poslali tohle.
AL) No to sem rád.
Al dá Peggy pusu.
AL) Aspoň že je dneska nemusím vidět.
Ze sklepa vyběhnou Marcy, Steve, Bud a Kelly a všichni volaj “Už je tady!”
AL) Peggy! Řekli jsme snad nic velkýho?
PEGGY) Co je tu velký? Jen my a pár nejbližších přátel.
Houslista začne hrát.
PEGGY) A taky houslista a pár lidiček. Předáme dárky.
AL) Peggy, řekli jsme žádný dárky!
PEGGY) Já vím, ale je to přeci jen výročí. Nemohla jsem to vydržet.
AL) [k Budovi] Neřekli jste doufám mámě, jakej mám dárek, že ne!
BUD) Já ne, Kelly jo. Co naděláš – je tvá dcera. Vyřiď si to ale pak.
Kelly vezme nějaký balíček a dá ho Alovi.
KELLY) Takže mami, tati, můj otevřete hned.
AL) Tys koupila taky dárek?
KELLY) Mám tu stát jako trouba, že nic nemám?
Al rozbalí balík a je tam ten obraz, co měl v obchodě ten zákazník.
AL) Rámeček.
KELLY) Víš zač je?
AL) Jó, to vím.
PEGGY) Perfektní dáreček na výročí.
BUD) Teď můj!
Bud dá Peggy taky nějaký balíček a Peggy ho začne rozbalovat.
PEGGY) Ó, deník!
BUD) Jó, je Kellyinej! Říkalas, že dáš cokoliv, abys ho mohla přečíst.
KELLY) Ty kluku zlodějská!! Vejtaho!!! Jsi blbej fašistickej psychopat!!! Mami, že mi ho dáš?!
PEGGY) Ale to víš, je to tvé soukromí. Bud neměl právo ti ho ukrást. [k Budovi] Jinak dobrej nápad, Bude.
KELLY) [k Budovi] Ty vřede rodiny.
Marcy dá Peggy nějakou knihu.
MARCY) Tady – naše zamilovaná knížečka.
AL) [čte] Můj manžel, má žena, můj život... můj bože. [vstane] Tím skončilo rozdávání dárku. Dobrou noc, jeďte opatrně.
PEGGY) Ne, ne, ne, né! Teď přece já!
AL) Peggy. Bylas tu ráno. Dohodli jsme žádné dárky.
PEGGY) Ochochochochó, Ale...
Peggy dá Alovi velkou krabici.
PEGGY) Ber!
Al se začne usmívat a donese si krabici na gauč. Pak jí otevře.
VŠICHNI) Óóóó!!
AL) Vrtačka, co jsem tak chtěl!! To tedy se nedá dát víc. To nezkouším. Dobrou noc všem!
STEVE) Kam běžíš? Víme co příjde teď!
BUD) Tak tati, s hodinkama ven!
Někdo zazvoní.
AL) Á zvonek.
Al jde otevřít. Je tam Luke Ventura.
AL) Luku! Přišel si... to je <něco>, víte, že nemá žádný dárek. Mu odpustím, že ho přinese příště.
LUKE) A běž... to bych byl pěknej budižkničemu, nemít žádnej present.
Luke ukáže dárkový balíček.
AL) Luku, tys nemusel nic nosit!
LUKE) Přines i když mě Peggy nemá ráda.
PEGGY) Díky Luku.
LUKE) [k Marcy o Peggy] Ta tvoje dcera je jak poupě!
Marcy se otočí a obejme Steva.
LUKE) Něco jíst?
PEGGY) Počkej Luku, ještě nám zbývá jedna maličkost.
KELLY) Tak tati, tvůj dárek.
AL) Hned. Je v autě. Skočím tam.
Al odběhne do garáže.
PEGGY) [vesele] Už to bude! Uř to bdue!
Al příjde s nějakou plechovkou a dá jí Peggy.
AL) Všechno nejlepší, zlato.
PEGGY) To je motorovej olej?
AL) Nejlepší a eee... světlice.
Al dá Peggy ještě světlici.
AL) Chrání šťastný domov.
Peggy položí oba “dárky” na stůl a naštvaně odejde.
HOUSLISTA) Nekoupil jste nic?
AL) Chtěl jsem pořídit hodinky. Kdo je ten chlap?! [ukáže na houslistu]
KELLY) To je slůně.
Houslista zase bouchne Kelly.
KELLY) Auuu!!
Al dojde k Peggy.
AL) Peggy, chtěl jsem ty hodinky, ale došlo k problému s kreditkou. Zejtra to napravím.
PEGGY) Zejtra už ale Ele není výročí.
AL) To bereš tak?
Steve obejme Peggy a Ala.
STEVE) No tak. Dárky, děti, nejsou vůbec důležitý. Podstatný je přece, že jste vydrželi tu hrůzu spolu tak dlouho. Neslaví se výročí právě proto?
MARCY) Steve, tys na výročí nikdy nepřišel, že bys neměl dárek, že ne?
STEVE) Jasně. Nekašlu na tebe.
KUCHAŘ) Večeře prosím!
STEVE) Možná že bude nejlepší, když se sebereme.
Steve a Marcy odcházejí.
PEGGY) To ani nápad. Já tu večeři zaplatila a chci si jí užít. Tak sedejte!
KELLY) Si frajer, tati.
BUD) Jo tati. Fakt.
Všichni si sednou ke stolu. Houslista začne hrát.
AL) Věř mi Peggy, já je koupit chtěl.
PEGGY) Nechci už o tom slyšet ani slovo. [k Marcy] Kaviírek?Bude? Kelly? Steve? Marcy? Luku?
AL) Fakt Peggy, ty hodinky sem koupit chtěl. Nemůžu za to.
PEGGY) Vím. Nikdy za nic.
AL) Nejspíš je něco s kartou. Na účtu bylo... sama si viděla, jak sem podával šek před pár dny.
PEGGY) Nech toho Ele, kreditka je určitě dobrá. Tu večeři jsem zaplatila přece z ní. Taky ten kaviár ve kterým se matláš rukávem.
AL) Nějakej důvod přece bejt musí.
PEGGY) Si držgrešle. Proto.
AL) Jo, dneska ale ne. Tys vážně neměla s kartou žádný problémy?
PEGGY) Né Ele, já vůbec ne.
KELLY) Já taky ne.
AL) Tys taky platila kreditkartou?
KELLY) Jó, kapesný nechceš dávat.
AL) A Peggy, zlato, ta vrtačka stála přeci pěkný prachy. Ty pěkný prachy byly z kreditkarty?
PEGGY) Samozřejmě Ele.
AL) Jasně. Stejně tak večeře, housle, taky dárky... ten dobrej vůl zaplatí přece všechno vždycky. Že jo? Tak vlastně jedinný co sem nezaplatil byl dárek pro tebe. Víš proč? Protože jste tak vycucali mou kreditkartu, že jí pak pokladna vykopla ven. Blééé!!! Né, né, né, né, né, né, né!! Oslavujte, píjte, jezte! Chci všem vyslovit díky za to, jak pochopili mou těžkou chvíli. Vezmu si vrtačku, opustím vás. Jdu oslavovat do garáže, kterou ještě zplácím. Al si vezme vrtačku a odchází.
PEGGY) To telecí...
Peggy si vezme trochu telecího.
MARCY) Poslyš Peggy, jako žena jsem si nemyslela, že to někdy řeknu jiné ženě. Křivdíš mu!
PEGGY) Já vím.
MARCY) A ty se neomluvíš?
PEGGY) Ale jó. Jenže né hned. Ještě mě nečeká. Teď chce abych tu seděla a dusila se ve vlastní šťávě. Podáš mi ten sos?
Steve podá Peggy sos.
STEVE) Ale řekneš mu, že je ti toho líto, viď?
PEGGY) Né. To je na Alovi právě to krásné. Když máme nějakou větší rozepři, nenechá mě se omlouvat. Ihned mě zastaví, než výjde ze mě první hláska. Domlouvací těsnopis po šestnácti letech manželství.
STEVE) [k Marcy] Miláčku, věřím že budeme taky jedno tělo a nebudeme se muset omlouvat.
MARCY) Neskákej do řeči!
STEVE) Já nerad.
STŘIH – V Garáži
Al něco montuje v autě. Vejde Peggy.
AL) Jo a ještě... odkud máš ty šaty?
PEGGY) Ty už mám roky. Nevšímáš si co nosím.
AL) Co děláš tady?
PEGGY) Vždyť víš... hele, nedošlo mi, že se dá překročit kreditní limit. To je to, když se moc vybere, tím že se nakoupí?
AL) Vážně?
PEGGY) Vždyť jde nakonec o tvoje prachy. A já nepracuju. Klidně mě zaraž když budeš chtít, abych nemluvila.
AL) Ne, ne, ne, né. Dneska tě nezarazím. Já sem nic neudělal. A chci to slyšet.
PEGGY) Co Ele?
AL) To.
PEGGY) Ale Ele, víš že mně to je...
AL) Nevim to Peggy.
PEGGY) To. Přece to! To myslíš vážně?
AL) Jo. Protože jsem myslel, že jsem našetřil dost, abych koupil dárek, který si zasloužíš. Bylo zlý jít domů bezevšeho. O to horší, že jsem tam byl jako lhář.
PEGGY) Jo, je to tak. Ty vždycky chceš k výročí něco pěknýho udělat. I kdybys nechtěl ty drahý hodinky koupit tak za těch šestnáct let ti totiž musím říct “mám tě ráda”. I bez těch stupidních hodinek. Ale Ele. Mě to opravdu...
AL) Už by mělo zapršet.
Peggy se začne usmívat.
PEGGY) Mám ti nazítřek připravit nějakou polévku k obědu.
AL) Né, to je dobrý. Posledně jsem se trochu opařil. Víš, mě fakt mrzelo, že pro tebe nemám dárek. Tak jsem přemejšlel o nějakým, kterej bych pořídil bez kreditky.
PEGGY) Óó!
AL) Neomlouvám se. Né, protože já jsem nic neproved. [ukáže na auto] Tady to vidíš.
PEGGY) No ježiš! Tys rozebral palubní desku! Dík!
AL) Podívej se, co tam je teď!
PEGGY) No né! Rádio!
AL) Jo! Vyndal jsem ho od sebe, dal ho k tobě. Tak všechno hezký.
Al dá Peggy pusu.
PEGGY) Ty si zlatej.
AL) Stáhl jsem basy ať ti při poslechu nevibrujou zuby.
PEGGY) Já to mám vlastně ráda. Á Ele, Nevíš cos pro mě udělal. Jak mě to... a na předním sedadle je co?
AL) Á přebejvá klimatizace. Hele, celej rok jsme nebyli spolu sami. Co si tu sednout a poslouchat starý hity?
PEGGY) Jó, pusť je.
Začne hrát písnička. War.
PEGGY) Jó! To je ta naše!!!
Al a Peggy se obejmou.
KONEC