Married with children – Ženatý se závazky

1009 – Dud Bowl II – 219

 

Přepis: Lukáš Kadlec

Poznámka k přepisu: Pořízeno pouze z audio nahrávky a tudíž jsou tu dějově “bílá” místa, při kterých mi nebylo ze zvukového záznamu příliš jasné, co se na obrazovce dělo. Uvítám proto jakékoliv doplňující informace o ději. Posílejte mi je na lkadlec@post.cz

 

(Znělka)

(Peggy sedí na gauči a u ní sedí pes Lucky. Peggy si myslí, že je to Al)

Peggy: (k Luckymu nadšeně) “Nó! Ele! Ty si si čistil zuby!”

(zjistí že to není Al)

Peggy: “Ele?! Ty nejsi El?!”

Pes Lucky: “No jo, ale ty taky nejsi tyčinka Mars!”

(Vejde radostný Al)

Al: “Dneska si do krámu našla cestu tlustá baba.”

Peggy: “Nech mě hádat, Ele. Sedla si a nemohla se zvednout.”

Al: “Ne, Peggy, to bys byla ty.”

Peggy: “Ty se zvednout kouskem, já hned ležím!”

Al: “Tohle ani nedoufej. Takže k věci. Ta trojedinná řekla, že Kyoto national bank kupuje pro Polkskou střední novou výsledkovou tabuli.”

Peggy: “Ó! Mnohem lepší než knihovna!”

Al: “Ty mi mluvíš z duše. Jenže to nejlepší je, že jí chtějí věnovat největší fotbalový legendě Polkský střední školy, takže tomu, kdo udělal v utkání čtyři touchdowny!”

Peggy: (radostně) “Tobě!!!??”

Al: (radostně) “Nó! Ještě to není oficiální, ale kdo jinej, kdo chodil do Polkský, skóroval tolikrát, kromě tebe!”

(Al a Peggy se začnou smát)

Peggy: “Ele? Jak si můžeš myslet, že to vyhraješ? V Kyoto National Bank pracuje Marcy a ta tě nesnáší víc než já!”

(Vejde Bud)

Al: “Ále, no, uvažuj Peggy! Marcy a já máme hodně společnýho!”

Bud: “Kdé… jsme?”

Al: “Oba bydlíme na stejný straně ulice! Za partnery flákače! Miluju kuřata a ona kuře je!”

Bud: “Tati… tati! Nechala tě zatknout víc jak desetkrát a ty jí říkáš sousedovic kluk!”

Al: “Přezdívka! Poslyš Bude! Chci, abys tam zašel a sebral to harampádí, co se jim válí na dvorku tak bezúčelně.”

Bud: “Tati, naházels ho tam!”

Al: (naštvaně) “Chceš si se mnou promluvit venku?”

Bud: “E… tak fajn.”

(Bud odchází, Al ho nakopne)

Al: (volá ven na Buda) “Koukej to udělat!!! Copak jsem ti neřek, že jsi…”

(vejde Marcy. Al se k ní obrátí)

Al: (k Marcy) “… nejatraktivnější ženská, plná života, co jsem kdy viděl!”

Marcy: “Kde jsem?”

Peggy (k Marcy) “Myslí si, že jsi tu kvůli výsledkové tabuli.”

Marcy: “Jó, vlastně proto jsem přišla.”

Al: (radostně k Peggy) “Já ti to říkal, Peggy!!!”

Marcy: “Nominační výbor míní tu novou výsledkovou tabuli v Polkové škole totiž věnovat tobě, Ele.”

Al: (radostně) “Uaa! No né! To já zírám!”

Marcy: “Nó… než navlíkneš svý lepší spoďáry, ještě jedna překážka leží mezi tebou a věčnou blažeností, po které věky prahneš.”

Al: “Slyšelas Peggy?! Padej!!!”

Marcy: “Né ona, Ele. Já!!!”

Al: “Víš, já jsem ti říkával kuře, ale… v tomhle světle vypadáš spíš jako majestátný páv.”

Marcy: “Trhni si! Řekla jsem výboru, že musí existovat ňáký lepší fotbalista, který pochází z Polkovy. Tak mě dali čtyřiadvacet hodin, abych ho našla.”

Al: “Můžou ti dát čtyřiadvacet životů a nový brka do ocasu. Lepšího nikdy nenajdeš!”

Marcy: “Třeba ne. Ale nedám si pokoj, dokud na té tabuli nebude jiný jméno, ale rozhodně né tvoje!”

(Vejde Bud. Nese nějaké harampádí)

Bud: “Tati. Tak jsem uklidil ten D´Arcyovic dvůr. Kam to šoupnu?”

Al: (naštavně) “Tam, kdes to vzal!”

Bud: “???”

Al: “A než to hodíš, polej naftou a zapal!!”

(Střih)

(U Bundů je Al a Jefferson. Vejde Kelly)

Kelly: “Tady je to pane D´Arcy! Třídnice z vašeho posledního ročníku ze střední.”

Jeff: “Děkuju ti Kelly. Zatím jsme našli jedinýho fotbalistu z Polkský, který by tvýmu otci mohl maximálně držet svíčku. Zrovna se mu pokouší volat.”

(Al telefonuje)

Al: “Jo, Scutter McFee je tam? Není? Kde je? Že sedí v lochu? Bezva! Myslím, že je skvělý, že je pryč z ulic! Sbohem” (položí sluchátko)

Al: (k Jeffovi) “Jeffersone! On zabil celou kupu lidí! Nevyleze prej měsíce!”

(Al, Jeff a Kelly se začnou radovat)

Al: (radostně) “Ta tabule je moje!”

Kelly: (radostně) “Gratuluju !!! Ach tati! To je tak bezva! To je něco, jako když opravdovýho otce povýšej!”

Al: (hrdě) “Ještě lepší melounku! Protože já možná nemám moc peněz, práci, kterou bych moch vystát, lidi, ke kterejm bych se domů těšil, ale teď budu mít výsledkovou tabuli! Ta hrdě ponese mí jméno! Víš, to je můj odkaz, melounku! A až umřu, doufám že brzy, můžeš se podívat vzhůru a říci: ta nádherná tabule je věnovaná…”

(Vejde Marcy)

Marcy: “Terrymu Bradshawovi!”

Al: “Te… Terrymu? Terrymu Bradshawovi? Já… já nikdy neměl přezdívku Terry Bradshaw!”

Marcy: “Né, lebko prázdná! Já myslím držitele Super Bowlu a quarterbacka ze síně slávy Terry Bradshawa.”

Al: (nešťastně) “Co to povídáš! Terry Bradshaw nikdy na Polkský nebyl!!!”

Marcy: “Byl! Dva měsíce v roce 65! Stačil se přihlásit do šachového kroužku a hrál Glendu v Čaroději ze země oslů” (Podá Alovi nějakou fotografii)

Jeff: (dívá se na fotku) “Je to Bradshaw mezi tou myškou a Dorothy! Podívej!”

Al: “Proč mě tohleto děláš, Marcy!?”

Marcy: (radostně) “Protože… pán bůh je na dovolené a potřeboval záskok. Ale neboj, Ele. My stejně chceme, aby ses té parády účastnil.” (podá Alovi nějaké tričko) “Vezmi si tohle tričko. Bude to inspirace pro všechny studenty.” (Na tričku je nápis: Zůstaňtě ve škole nebo z vás bude tohle)

(Marcy vesele odejde)

Kelly: “Tati? To i mě urazilo! To je, jako když Ódie ukrad Garfieldovi lazáně! On si tu lazáň zasloužil! A ty si zasloužíš tu tabuli. Víš ty co? On pak měl k večeři jen studenou konzervu pro kočky. Já nechci, abys dopad taky tak. Tak já jdu a tu tabuli ti seženu zpátky. A nic mě nezastaví za boha!!! ”

(Kelly dojde ke dveřím a snaží se je otevřít směrem od sebe. Což samozřejmě nejde.)

Kelly: “Jsme v pasti!!”

Al: (K Jeffovi) “Sleduj Jeffersone…”

Al: (ke Kelly) “K sobě, zlato!”

(Kelly se podaří dveře správně otevřít)

Kelly: “Tys tak chytrej!

(Kelly odejde)

(Střih)

(Zkouška udělování cen. Jsou tam přítomni: Marcy, Terry Bradshaw a modelka)

Marcy: (do mikrofonu) “Ticho na scéně! A Á… Akce!”

Terry: “Konyčeva! Tady je Terry Bradshaw pro Kyoto National Bank!”

Modelka (zpívá) “Dejte Ká, dejté jé, ó, té, ó a jé…”

Terry: “Jó a copak to jé!?”

Modelka: “Jak to mám vědět?”

Marcy (naštvaně) “Stop! Vznikne KYOTO, ty středisko domácí zábavy!”

Marcy (k Terrymu) “Promiňte Terry. Já seženu jiné děvče, ano?”

Terry: “Jestli jó, já končim.”

Marcy: (do mikrofonu) “Pauza!”

Marcy (k Terrymu) “Terry! Já seženu maskérku! Budete mě muset na pár minut omluvit. Před tou zítřejší slávou nevím kam dřív hupnout a na rozdíl od vás, já nemám za čárou nikoho, kdyo by pokřikoval, co mám dělat.”

Terry: “Tak prr prr! Já hrál vždycky podle svýho! To byl Staubauch! Toho jsem v Super Bowlu vzal dvakrát.”

(Příjde tam Kelly. Podle zvukového záznamu to vypadá, že omráčí něčím Marcy )

Kelly: “Brada Kaleshowe? Terry Bradpite? Hej pane fotbalová hvězdo!”

Terry: “Jo?”

Kelly: “Ahoj, já jsem Kelly. Jsem vaše maskérka.”

Terry: “A co se stalo s Kristie?”

Kelly: “No… zrovna teď je trochu svázaná. Co to máte s rukou?”

Terry: “Ale… prdlý zápěstí.”

Kelly: “Ne né! S tou druhou! Je o tolik menší a samá skvrna! No… to pro vás musí být pocta, mít celý to hřiště pojmenovaný po sobě.”

Terry: “Jó, to je. Jen nevím, jestli si to zasloužím. Chodil jsem na Polkovu školu jen dva měsíce. Nikdy jsem totiž ani kouskem nevlez do fotbalovýho dresu.”

Kelly: “Hrál jste nahej? Možná si to zasloužíte.”

Terry: “Vlastně… já nikdy nehrál.”

Kelly: “To je zvláštní. Podívejte můj otec Al Bunda. Ten za Polkskou hrál.Vlastně udělal čtyři touchdowny v jednom zápase. Nejlepší, co kdy dokázal.”

Terry: “To né. Oženil se a měl tebe.”

Kelly: “Čtyři touchdowny!”

Terry: “To je úchvatný!”

Kelly: “Jó je. Jenomže né pro Kojotskou banku. Heleďte. Můj otec dal všechno, co měl Polkový škole. A když se na něj podíváte teď, víte, že je to všechno, co měl. Podívejte pane šašíku. Vy jste veliká fotbalová hvězda – vy víte, jaké to je vyhrát něco velikého! Můj táta neměl nikdy nic ani malýho! Tak. Prosím vás, nenechal by jste mu tuhle jedinou pitomou čest?”

Terry: (v pláči) “Přestaň, prosím tě! Je jeho!”

(Kelly se začne radovat)

Kelly: “To vážně?”

Terry: “Absolutně! Nedělej si starosti. Já to zařídím! Zejtra je to věnování. Tvůj táta pozná, jaký je to, mít konečně něco velkýho!”

(Kelly se začne smát)

Kelly (radostně) “Jo, jo, jo, jo!”

(Střih)

(Al sedí doma na gauči a neví, že dostane tu tabuli. U něj sedí Bud)

Al: (naštvaně) “Mizernej Terry Bradshaw! Jak je možný, aby quarterback vyžral všechno! Nikdy čtyři touchdowny v zápase neudělal!”

Bud: “Tati! Ty se potřebuješ podívat na bednu a zapomenout na Terryho Bradshawa.”

Al: “Možná máš recht…”

(Al zapne TV)

TV: (nějaká ženská v soutěži) “… já si vyberu Terryho za tisíc…”

(Al přepne kanál)

TV: “.. dnes v rodinných záležitotech Urkel nalezne svého dlouho ztraceného otce Terryho Bradshawa…”

(Al naštvaně zase přepne kanál)

TV: “… dnes večer na PBS tři tenoři a Terry Bradshaw…”

(Al naštvaně vypne TV)

(Vejde Jefferson)

Jeff: “Á, chlapy! Nevěřili by jste, co je venku za provoz. Podle konfet, lovců autogramů a koček, který omdlívaj, by ste řekli, že ve městě je přinejmenším papež.”

Al: “Já budu hádat. Terry Bradshaw?”

Jeff: (radostně) “Jó, trefil ses! Podepsal mi rukáv!”

Al: “No, Bradshaw asi trochu toho potěšení potřebuje. Žil celý ty roky jen se stýrls, podpisama a kariérou v televizi!”

Jeff: “Jo a nezapomeň na filmy! Jako běh dělový koule, co udělal s Melem Tillisem!”

Bud: “No jo! To byly senza filmy!”

Al: “Jeffersone! Ten člověk vyhrál víc Superbowlů, než já měl dobrejch dnů! K tomu ta Marcy se svejma hnusnejma, zákonymilovnejma kamarádíčkama z banky. Chtěj mu dát, co po právu patří mě! Já už to nesnesu!!! Když Bunda nedostane, co mu právem patří, nedostane to nikdo jinej. Já vím, co musíme udělat!”

(Střih)

(Na fotbalovém hřišti. Za chvíli má začít odhalení tabule. Al, Kelly a Peggy jsou mezi diváky.)

Peggy: “Kelly, tady tvůj táta vždycky skóroval.V těch prehistorických dnech, kdy jsme randili.”

Al: “Cha cha! Kdy dinosauři courali po zemi a né v mý ložnici.”

Kelly: “Tati. Já jsem tak ráda, žes přišel! Mám pocit, že na tebe čeká velký překvapení.”

Al: “Nó, někdo překvapenej bude.”

Peggy: “Kde je Bud? Říkal, že tu bude?!”

Al: “Jó, někde tady bude…”

(Al vyndá vysílačku a začne do ní mluvit)

Al: (do vysílačky) “Bota tupl-ó zlatokopovi. Jak mě slyšíš?”

(Na druhým konci hřiště je Bud s Jeffersonem)

Jeff: (do vysílačky) “Jó, tady zlatokop! Co je Ele?”

Al: (do vysílačky) “Krycí jména, ty idiote!”

Jeff: (do vysílačky) “Promiň boto tupl-ó.”

Al: (do vysílačky) “To je lepší. Je syn frankenstaina tam dole s tebou?”

Bud: “Á.. počkejte! Nemohl bych mít lepší krycí jméno?”

Jeff: “Dobře. Buď zlatokop. Já budu syn Frankenstaina.”

Bud: “Nemyslíte nevěsta Frankenstaina?!”(začne se smát)

Jeff: “Jó… ty osmej trpajzle!!!!” (začne mlátit Buda)

Al: (do vysílačky) “Soustřeďte se pánové, soustředit! Máme poslání vyžadující precizitu a ukrutnou zdatnost. Já jsem prozkoumal program a určil jsem, že optimální moment k útoku je, až budou hrát bojovou píseň.”

(Peggy si všimne, jak Al mluví do vysílačky)

Peggy: “Ele! Všímej si mě trošičku!”

Al: “Ale promiň Peggy. Dneska vypadáš… celkem v normě.”

Peggy: “Ách Brouku! Já se nemůžu dočkat, až tě dostanu domů!”

 

Bud: “To jsem vždycky chtěl od ženský slyšet. Né od vlastní matky!”

Al: (do vysílačky) “Protože agentka pomeranč právě porušila mý zabezpečení, je to náš poslední rádiovej kontakt. Udeříme, až budou hrát bojovou píseň školy. Asi tak v půlce, je tam rána na činely. Znamení pro vás. Jasný?”

Bud a Jeff: “Jó!”

Jeff: (do vysílačky) “Jasný tupl-ó!”

Al: (do vysílačky) “Přepínám a konec.”

 

(Marcy se chystá na projev a zkouší mikrofon)

Marcy (do mikrofonu) “Je to zapnuté? Je to zapnuté? Jestli mě tam vzadu slyšíte, zdvihněte prosím ruku! Myslím, že takováto gesta nejsou zrovna vhodná… Ele! Já jsem Marcy D´Arcyová a ráda bych vás přivítala jménem Kyoto National Bank, ve které, když si otevřete účet, dostanete zadarmo kimono!”

(Diváci znechuceně mručí)

Marcy: “Nebo šest piv!”

(Diváci radostně křičí)

Marcy: “Tak bez dalších okolků přivítejme, jak je na Polkské střední škole zvykem mohutný aplauzem, našeho čestného hosta Terryho Bradshawa!”

(Diváci tleskají)

Bud: “Oni tleskají! Buď začal mluvit Terry Bradshaw nebo jsou rádi, že Marcy přestala.”

Jeff: “Nó, to je jedno. My musíme jen poslouchat, až bouchnou do činelů.”

Pán: (k Jeffovi) “Kukřici?”

Jeff: “Abych neurazil.”

Terry: (do mikrofonu) “Nó! Lidi se mě často ptaj, jak jsem hodil to, co mnozí považujou za nejlepší přihrávku, jaká kdy byla. Úplně bezchybnou. Já jim říkám: to bylo skoro, jako za mejch mládeneckejch večírků – prostě jsem zavřel oči a vrhnul!”

(Al se začne smát)

Peggy: “Ele! Ty to neseš skutečně, jako dospělý!”

Al: “No, Peggy, zrovna jsem se definitivně ujistil, že každej dostane, co mu patří!”

Kelly: “Nó, ty určitě ano, tati.”

Al: “To můžeš říct znova, melounku.”

Kelly: “Nó, ty určitě ano, tati.”

Terry: (do mikrofonu) “Toto je určitě velká čest! A proto by ta tablue měla být věnována tomu, kdo je součástí fotbalu na Polkské střední škole jako tyhle tribuny! Nebo brankové tyče nebo nízké skóre!”

Al: “To jsou blafy…”

Terry: (do mikrofonu) “… proto tahle tabule může nést jméno jen jednoho člověka: Ela čtyři-touchdowny-v-jediném-zápase Bundy!!!”

(Al překvapeně zírá na Terryho Bradshawa)

Peggy: “Ele! Na výsledkové tabuli je tvoje jméno!!!”

Al: (šťastně) “Peggy! Já jsem hřiště!”

(Diváci začnou skandovat “Bunda! Bunda!”)

Jeff: “Hele, Bude? Jako by skandovali Bunda Bunda?!”

Bud: “hmm.. to se asi Kelly ohnula pro čtvťáky.”

(Začne hrát kapela)

Jeff: (k Budovi) “Hele? Tak jo. To je kapela. Nezapomeň – jakmile uslyšíme činely, tabule jde do vzduchu.”

(Diváci provolávají slávu Alovi a ten se šťastně usmívá)

Al: “To né!” (uvědomí si, že hraje kapela a chce zachránit tabuli)

(Na konci skladby se ozve činel. Celá tabule vybouchne)

Al: “Ó né!!!!”

(Střih)

(Peggy se dívá na TV. Vedle ní sedí Al. Je celý obvázaný)

TV: “… a z ostatních zpráv: stovky organizací se hlásí k pumovému atentátu na výsledkovou tabuli Ala Bundy. Včetně národní organizace žen, národní organizace tlustých žen a francouzské vlády…”

(Peggy vypne TV)

(Vejde Kelly s Terrym Bradshawem)

Kelly: (k Terrymu) “Pojď dál.”

Kelly: “Tati? Než odejde pan Spash Kentack, chtěl s tebou mluvit.”

Terry: “Ele! Chtěl jsem říct, že bez ohledu na všechno si vás vážím člověče. Vy jste bez jakýhkoliv pochyb největší atlet v historii Polkovy školy. Jó! Ten neuvěřitelnej běh, co jste předvedl dneska, mi dokázal jednu věc člověče – že jste mohl bejt velká hvězda v NFL! A takhle vás oslovuju, Ele! Nejůžitečnější hráči. No fakt!”

(Terry chce odejít, ale osnaží se otevřít dveře směrem od sebe)

Kelly: “k sobě!”

(Terry otevře správně dveře a začne se smát a odejde)

Kelly: “No, já vím, že taťka nevidí, ale tohle muselo do jeho života vnést světlo”

Peggy: “No… nejspíš asi né. On ani neslyší.”

 

THE END