Ženatý se závazky - Married with children
212. Requiem for the dead Briard – 1003
Přepsal L.Kadlec
(Bundovi se vrací z pohřbu svého psa Bucka)
(Do bytu vejde Al, Peggy, Bud, Jefferson a Marcy. Al brečí)
Marcy: “Byl to krásný pohřeb, Peggy. Buck by byl spokojen.”
Peggy: “Já vím.Nemůžu uvěřit, že je po něm. Víš, je to jako včera, co okusoval nábytek a čůral na podlahu, kde jen moh.”
Bud: “To bylo včera! Opravdu!”
Jeff: (k Budovi) “Zdá se, že tvůj otec to nese zvláště těžce. Chudák.”
Al: (nešťastně) “Dvanáct stovek za pohřeb!!! Krále Tuta pohřbyli za míň! A manželky si vzal sebou!”
Peggy: “Nevěřím, že si takový lakomec Ele! Buck byl víc než člen rodiny. Toho jsme milovali.”
Al: “To je možný, Peggy. Ale při dvanácti stovkách za pětatřiceti kilovýho psa spočítej, na co příjde tvá matka! Já bych řek: pohřběte jí do moře, ale potopu světa nerisknu!”
Peggy: “Tak jo, Ele.Můžeš si říkat o mámě co chceš…”
Al: (naštvaně) “Je to obrovská hromada…”
Peggy: “…Ele!!! Buď tu opatrný, co tu pronášíš o Buckovi před Kelly. Měla k němu blíž, než kdokoliv z nás. A bude potřebovat mnoho lásky a péče.”
(Vejde Kelly)
Kelly: “Promiňte, že jdu pozdě, ale zastavila jsem se v papírnictví, jestli mají karty s poděkováním za to, že jste mě nechali na zvířecím hřbitově. Pochopitelně byly vyprodaný, tak chci udělat svý vlastní. Co by se rýmovalo na zvratky vaše, nechť vám zdusí páchnoucí dech?”
Jeff: “No, třeba.. eee…hned mech leh….cha, cha, cha!”
Bud: “A jak ses dostala domů, Kelly?”
Kelly: “No, svez mě Igor. Ten, co jezdí se psím pohřebákem. Víš, ten, co na něm táta ušetřil 40 dolarů!”
Al: “Na kufru Dodge není nic špatnýho! Buck v něm vždycky rád jezdil na projížďky a vypadal tak spokojeně s hlavou opřenou o píchlou rezervu. ”
Marcy: “A jak se cítíš, Kelly?”
Kelly: “No, snad je mi líp.Myslím, že jsem překonala Buckovu smrt a můžu se věnovat sobě.”
Al: “No, to jsi chlapák, holka. Obdivuju tvou kuráž. Pomůžeš mi uklidit dvorek a spálit Buckovi hračky?”
(Kelly začne brečet)
Peggy: “Když si pomyslím, že jsem mohla mít kohokoliv s fotbalového týmu….”
Al: “Peggy, tys měla celej! Hele, melounku, znáš tátu. Já měl Bucka radši, něž všechny v týhle místnosti. Než některý mnohem, mnohem víc! Ale zlato, nechme už toho smutnění.”
Kelly: (nešťastně) “Tati! Co myslíš, že Buck dělá právě teď?”
Al: “No, to nevim, děvče. Snad by měl bejt pořád mrtvej, ne?”
(Kelly začne zase naříkat)
Kelly: (v breku) “Ach Bucku! Bucku, kde jsi! Buckýčku! Kde?”
(střih. Ve psím nebi)
(Buck sedí před nebeskou bránou)
Buck: “No, ať se propadnu, já odsud opravdu vidím svůj dům!”
(Příjde nebeský vrátný Thomas)
Thomas: “Bunda? Buck Bunda?”
Buck: “Jó, to sem já.”
Thomas: “Já jsem Thomas, strážnej.”
Buck: “eee… kde to vlastně jsem?”
Thomas: “Kam jdou zvířata, když umřou?”
Buck: “Á, takže u Opry v lednici!”
Thomas: “Né, Bucku, jsi ve zvířecím posmrtném životě.”
Buck: “No jo. Co tady teda potom děláš ty?”
Thomas: “Chyba počítače. Byl jsem maskotem Baseballovýho týmu Clevelandských kuřat. Vždycky jsem si našel nějakýho pána plešatýho, jak vejce a sednul si mu na hlavu.Řvali smíchy, to ti řeknu, až jsem si vybral jednoho, kterej na to byl přecitlivej.”
Buck: “Co udělal?”
Thomas: “Pustil do mě jen šest ran.”
(Začne něco pípat)
Buck: “Jé, co je to?”
Thomas: “Gabrielův pager.To znamená, že je čas, aby soudce rozhodl, co dál. Jestli si byl dobrý, budeš reinkarnován dle tvého přání.”
Buck: “Potom… se chci vrátit jako orel. Hrdý, svobodný, volný!”
Thomas: “To je vlastenecké. Ale jestli se vrátíš jako orel, udělej pro sebe něco.”
Buck: “Co?”
Thomas: “Nesedej na hlavu plešouna, kterej má zbraň.”
(Střih. U Bundů doma)
Al: “Takže, melounku, teď víme, že Buck je na šťastnějším místě. Jistě, když není tady. Dokud si ho uchováš ve svým srdci, bude jeho kus pořád s tebou.”
Kelly: “To bylo krásný tati! Teď se cítím mnohem líp. Díky.”
Al: “Rád zlato.”
Kelly: “Jasně.”
Al: “Bade! Poď! Rozštípem Buckovu boudu.”
(Kelly začne zase brečet)
Al: “Co zase!?”
Kelly: (nešťastně) “Tati! Nic z Buckových věcí se nebude dávat pryč! Vždy bude součástí týhle rodiny! Vždycky!” (Rozbrečí se)
Marcy: “Ele! Nejspíš si budeš muset najít náhradu!”
Al: “To myslíš vážně? Kde asi najdu jinou dceru!”
Bud: “Tati! Myslím, že myslela za Bucka!”
Al: “Nemůžu si dovolit další zvíře, pokud Peggyina matka, známá též jako volný Willy, nám připlula na pláž!”
(Z hořejšího patra Bundovic baráku se ozve Peggyina matka)
P. Matka: “Já nejsem na mělčině! Můžu se překulit, kdy budu chtít! Lehce!”
(Al začne zoufale křičet a rychle chce zabránit překulení PM.)
Al: “Né! To né!”
(Je slyšet zvuk praskajícího dřeva)
Jefferson: “Hele, já mám skvělej nápad! Mám přítele, kterej má Zverimex.On je vlastně agentem, kterej pašuje ohrožený druhy a hlavně a skutečně báječný porno z dovozu!Eee…. báječný zrno!”
Al: “Počkej! Kolik by to porno e…. tedy zrno… zvíře příjede na co?”
Peggy: “To tedy nevím, Ele! Kolik by byl limit pro klid Kellyiný duše?”
Al: “Jedenáct babek!”
Peggy: (rozlobeně) “To tedy ne, Ele Bundo! Z toho se tak levně nevykroutíš. Kelly je tvá jediná dcera!”
Al: “To je mejch jedinejch jedenáct dolarů! Ano. Tak dobře. Slibuju že jí koupím zvíře, jaký bude chtít.”
(Střih)
Al: “Tak Kelly, pověz mi, který z těch zvířátek bude novej Buck.”
Kelly: “Na to zapomeň tati! Se zlatou rybkou nemůžu jít na procházku, můru nemůžu pořádně drbat za ušima a mravence nenaučím čůrat Budovi do bot!”
(Vejde Jefferson a Marcy a nesou papouška)
Jeff: “Kelly! Máme pro tebe zvířátko!”
Kelly: “Co je to tentokrát?”
Marcy: (nadšeně) “Pták!!!”
Al: “Ááá! Příbuzenstvo!”
Bud: “Ale to není jen tak obyčejnej pták, Kelly. Je to venezuelskej zelenochocholatej kakadu. Umí parodovat známý osobnosti!”
Jeff: “Zná více než 150 různých slov!”
Peggy: “To přetrumfne i tvého otce!”
Kelly: “Jo, ale není to Buck. Překulí se a dělá mrtvýho?”
Marcy: “Buck to taky neuměl!”
Al: “Až do teď.”
Marcy: “Podívej Kelly! Já vím, že to není Buck, ale měla bys mu dát šanci.”
Jeff: “Podívej. Máme ho na zkoušku. Takže, když ho nebudeš po týdnu chtít, půjde zpátky. Koukní!”
Papoušek: “Krá! Kelly je krásná! Kelly je krásná!”
Kelly: “No… je moc milounkej a chytrej.”
Al: “Roztomilej je. Jo. Za kolik?”
Peggy: “Za 1000 dolarů!”
Kelly: “Tak, já ho zkusím. Jen doufám, že Buckovi to nevadí.”
(Střih. Mezitím ve zvířecím nebi. Chystá se soud s Buckem)
Buck: (radostně) ”…a já budu orel! A já budu orel!”
Thomas: “Jo, když soudce rozhodne, že si byl dobrý.”
Buck: “To rozhodne. Mě mají všichni rádi.”
Hlasatel: “Povstaňte! Příchází ctihodný soudce, kocour Felix.”
Buck: “eee… No, doufám, že aspoň dostanu obhájce, kterej se dokáže postavit kočce.”
(K Buckovi přiběhne nějaká myš)
Myškovic: “Bucku Bundo, já jsem Myškovic. Byl jsem vám přidělen jako obhájce.”
Buck: “Kriste, tak to jsem v rejži.”
(Střih)
(Vejde Kelly, Jefferson a Marcy)
Kelly: “Doufám, že se Tweedemu budou líbit dárky.”
Jeff: “Jo. To bude jako vánoce.”
Bud: “Až na to, že táta je střízlivej a budou dárky.”
Peggy: “No , asi bude něco pravdy na tom, že nic tak nespojí rodinu jako nové zvíře.”
(Zazvoní zvonek)
(Vejde Al s pytlem zrní)
Peggy: “Ele! Roztrh si pytel s Tweedyho zobem!”
Al:”To nic. Stejně jsem si chtěl dávno nechat tu svou kýlu vodoperovat. Nechce ještě někdo donýst metrák něčeho?”
(Ozve se Peggyina matka z patra)
PM: “Mě přines žužu medvídky!”
Kelly: “Tady! Já dát Tweedemu telefonek!”
(Kelly dojde ke kleci. Ta je však prázdná!)
Bud: “Kam se poděl?”
Kelly: “Někdo nechal otevřenou klec. Musel uletět nahoru.” (ukazuje do patra)
Jeff: “Nahoru?”
Al: “To né!!!” (Rychle odběhne nahoru)
(Z patra přiletí kus Tweedyho peří)
Marcy: “Bože můj! Peříčko!”
Peggy: “Ááá! Ježiš! A mě bylo divný, proč mě máma posílá pro bílý víno.”
Al: (ozývá se z patra, kde nadává Peggyině matce) “Jakto, že ste myslela, že je to kuře!!! Kdy jste slyšela kuře napodobovat Marlona Branda!!!”
(Kelly začne brečet)
Kelly: (nešťastně) “Tweedý!!”
(Al sejde z patra)
Al:” Nó, já…. Mám dobrou zprávu a špatnou. Ta dobrá je, že Tweedy uměl přes 150 slov.”
Bud: “A co je ta… ta špatná, tati?”
Al: “Žádný z nich ovšem nebylo prosím, nejezte mě!”
(Kelly se rozpláče)
Peggy: (uklidňuje Kelly) “No tak! No tak, zlato! Tatínek ti koupí novýho Tweedyho.”
Al: (naštvaně) “To se spolehni!”
Kelly: (nešťastně) “Já nechci jinýho Tweedyho, já nechci nic jinýho. Já chci zpátky Bucka!”
Bud: “Koukni se…”
Kelly: “Já chci Bucka!”
Marcy: “Ele! Já mám jiný nápad.”
Al: “Nech ho zapadnout, Marcy! Není na světě zvíře, který by nespolkla.” (Ukazuje nahoru) “Dokáže vykloubit čelist jako anakonda!”
Marcy: “Kellyin problém je v tom, že se musí smířit se skutečností, že Buck je opravdu po smrti. Potřebuje jenom s někým komunikovat!”
Al: (ke Kelly) “On je mrtvej!”
Marcy: (ke Kelly) “Možná přešel na druhý břeh. Ale není mimo dosah.”
(střih)
(U Bundů se připravují na seanci. Je zde přítomen Otec Guido Sarducci)
Al: “Dělej Marcy, ať se ta psí seance už rozběhne!”
Marcy (k Otci G.S.): “Otče, už můžem!”
G.S.: “Ten dům je požehnaný! Až na tu ošklivou, velikou věc, sídlící tam nahoře.”
Kelly: “Otče Sarducci, můžeme si promluvit s Buckem?”
G.S.: “Brzy, mé dítě s deníkem v horní zásuvce.”
Kelly: “Jste jasnovidec?”
G.S.: “Né, jen jsem si probral vaše věci. Vezměme se všichni za ruce.”
(Všichni se vezmou za ruce, jen Al se nechce chytit Peggy)
Peggy: “Ele! Tak podej mi ruku!”
G.S.: “Copak, pane Bundo. Vy nevěříte v posmrtný život?”
Al: “Né, v tom to není. Já jen… nerad se dotýkám svý ženy.”
G.S.: “No tak, děti, uklidněte se. Není to tak snadný kontaktovat mrtvého psa. Naštěstí mám sebou píšťalku na mrtvé čokly. Bude to hned.”
(G.S. Zapíská, ale neozve se žádný zvuk)
G.S.: “Tak to zkusíme jinak… Mám nápad.Co kdyby se všichni soustředili. Tak, soustředíme se!”
(Marcy začne dělat “mmmmmmmmm Bucku Bundo mmmmmmmm Bucku Bundo mmmmm”)
Jeff (otráveně) “No jo, já vím. Ale v posteli se zas nenadřu.”
G.S. (přeruší Marcy) “Ticho!”
Jeff: “Vážně! Ona si ráda i zařve!”
Marcy: (naštvaně) “Tohle laskavě nech bejt!!!”
G.S.: “To je zajímavý! Sešli jsme se tu dnes večer, abychom kontaktovali přítele. Přítele, který nás opustil, ale kterému stále patří srdíčko jeho truchlící kamarádky – blonďatý kočky…”
Kelly: “Kelly!”
G.S.: “…Kelly. Bucku! Bucku! Slyš mě Bucku! Naplň mě svým duchem! Mé tělo je tvá schránka! Naplň mě prosím Bucku! Naplň mě již!”
Peggy: “To jsem jediná, na koho to působí?”
Kelly: “Co je to otče? Co cítíte?”
G.S.: “Mám strach! Myslím, že Buck má problémy.”
(Střih. V nebi je soud nad Buckem u samého závěru)
Felix: “Bucku Bundo. Slyšel jsem, že se budete obhajovat sám!”
Buck: “No, když jste mi sežral obhájce…”
Felix: “To vymažte se záznamu. Thomas teď bude nahlas čít z knihy života.”
Thomas: “Tak tedy… celkový počet koček zahnaných na strom - patnáct.”
Buck: “… nevinná legrace. Nikomu se nic nestalo.”
Thomas: “Celkový počet koček zahnaný pod kola náklaďáků… 197!”
Buck: “Ó, to je mi opravdu líto. Byl jsem mladé štěně a dělal jsem to, abych zaimponoval fenkám.”
Thomas: “…a nakonec… celkový počet koček, sežraných dnes ráno v nebezké čekárně… tři.”
Felix: (naštvaně) “No, pse?!!”
Buck: “No, víte, já nemusím bejt zrovna orel. Můžu bejt klidně pěnkava s křídlama orla.”
Felix: “Toto líčení se přerušuje na hodinu, během které si ve svém košíku rozmyslím, jak se rozhodnu.”
Buck: “No, to nevypadá nejlíp…”
(střih)
(Seance u Bundů pokračuje…)
G.S.: “Přijď ke mně, jenom přijď, ó duchu! Přijď ke mně, Bucku! Přijď ke mně!”
Al: (ke G.S.) “Tak hele, loytoyo, blbneš přes hodinu. Začni s tím, že Buckovi je dobře a Kelly bude šťastná.”
G.S: “Chcete, abych lhal?! Za co mě máte!”
Al: “Za mnohem míň, než máte vy mě. Tak šup!”
G.S.: “Tak dobrá. Pokusím se znovu proniknout.Pronikl sem!”
Kelly: “Bucku?”
G.S.: “Ano? To jsem já, Buck!”
Kelly: “Tati! Tati, Buck je Ital! Posmrtný život je v Itálii! Stýská se mi Bucku.”
G.S.: “Mě po tobě taky, Kelly. Ale je na čase, abychom oba pokračovali dál. Di dál milé dítě. Pořiď si jiného psa. Levného a Kelly – poděl se o sebe s lidmy, jako ses dělila se mnou – s Buckem.”
Kelly: “To udělám. Budu se dělit s ostatními!”
Bud: “Jestli se bude dělit víc, zavedou jí na New Yorkský burze.”
Kelly: “Ááá… než se rozloučíme, nemůžu pro tebe něco udělat?”
G.S: “Nó… Buck by rád malé obejmutí.”
Kelly. (začne se smát) “Ale ovšem…” (Obejme G.S.)
G.S. (spokojeně) “… a snad ještě pusinku…”
Kelly: “Dobře…” (dá G.S. pusu)
G.S.: “Né, Buck by chtěl, aby to bylo i s jazykem.”
Al: “A nechtěl by Buck nakopnout zadek?”
G.S.: “Duch jeho již vyšel.”
Jeff: “Hele, hele! Počkejte tam ještě! Já jsem měl kdysi malou zlatou, roztomilou rybičku Binkyho…”
Al: (k Jeffovi) “Já si ho platím, kámo.”
Kelly: “Helem, hele! Slyšeli jste, lidi! Slyšeli jste, co Buck říkal? Mám si pořídit jinýho psa!”
Al: “Ale melounku! Je devět pryč. Táta je na mizině! Neexistuje způsob, jak by sme sehnali…”
(Najednou se u Bundů objeví malé štěně)
Peggy: (překvapeně) “No počkat…Co je to?”
Bud: “Koukněte, to je štěňátko!”
Jeff: “Kde se tu vzalo?”
Kelly: “Je to znamení!Znamení od Bucka!”
G.S.: “To je blbost!”
Jeff: “Nic není nemožné!”
Bud: “A jak je roztomilej…”
Štěně: “no počkat, já nejsem orel… já sem PES!!!”
Peggy: “Jak mu budeme říkat?”
Kelly: “Já vím. Budeme mu říkat Lucky – šťastný Bunda!”
Al: “Jó, to jsem chtěl na náhrobní kámen.”
Lucky: “..všechny ty hlasy znění hrozně povědomě… kdybych dokázal zaostřit ty novorozenecký oči, tak…”
(Všichni se začnou nad Lucky radovat)
Lucky: (nešťastně)“Néééééé!!!”
THE END
“Věnováno Buckovi. Psovi, který si touto epizodou zajistil pěkný důchod a doufejme, také řadu nevěst a potomků. No, teď nás omluvte. Buddy zvedá nohu….”