Ženatý se závazky – Married with children

198. Kelly takes a shot – 915
Přepsal Lukáš Kadlec

 

 

 

 

 

 

 

(Znělka)

(U Bundů na gauči sedí Bud s Ambrou)

(Bud jí začne líbat)

Ambra: (naštvaně) “No tak! Nech toho Bude! Já nemám právě náladu.”

Bud: “Jakto že nemáš náladu? Před měsícem to byly podle tebe nejlepší tři minuty v životě!”

Ambra: “To byly. Zatím mi stačí. Nemusím mít lepší. Ráda si dám na čas. Tak je to zvláštní!”

Bud: “Já jen… jestli chceš zvláštnější, tak ti nezaručím zase celý tři minuty.”

Ambra: “Věř mi. Bude to lepší, když to budeme chtít oba dva.”

Bud: “Dobře. Dobře, fajn. Jen zvíře nezvládne pudy.”

Pes Buck: “Á… nezapomenout! Dneska spát přitisklej v rohu!”

 

(Vejde naštvaná Kelly a sedne si na gauč k Ambře a Budovi)

 

Kelly: (naštvaně) “A už dost! Dnešek byl nejhorší den mého života!”

Bud: “Horší než ten, kdy si zjistila, že kartáč na podlahu není na zuby?”

Kelly: “E… takže druhej nejhorší v životě. Šla jsem na zkoušku na bezva filmovou roli.Ale než jsem vůbec měla šanci to zkusit, vyfásl jí někdo jinej!”

Ambra: “Kdo?”

Kelly: (naštavaně) “Meryl Streepová! No teda, co má ona a já nemám?!”

Bud: “Co? Myslíš kromě oskarů, slávy a toho, že umí číst a psát přímo anglicky?”

Kelly: “Jo!”

Bud: “No, zkus zapřemejšlet.”

Kelly: “Tss… taky ji mám!”

Bud: “Talent, tupče! Hele, problém s tvou hereckou kariérou je, že chybí talent. Si na prd! Hele, ty ses měla řídit tím, je-li vám méně než 18, zavěste prosím.”

(Ambra se na Buda divně podívá)

Bud: (k Ambře) “Né… né, že bych na to telefonoval! Někdy to přeskočí, když chci universitní knihovnu. Ty čísla jsou skoro stejný.”

Kelly: (smutně) “Nevěříš, že můžu bejt herečka?”

Bud: “Někdy nevěřím, že si Kelly.”

(Kelly začne brečet a odběhne do svého pokoje)

Bud: (k Ambře) “Tak.. můžem?”

Ambra: “Ty by ses měl pořádně stydět!”

Bud: “Stydím! Tak můžem?”

Ambra: (Naštvaně) “Né! To nemůžem! Nemůžu ani věřit, že jsem mohla mít s tebou sex, jaks tomu říkal! Jsi strašně zlej na svou sestru!”

Bud: “Jó, a co? Tak můžem?”

Ambra: “Starostlivej brácha by jí pomoh budovat sebevědomí. Takže nejsi jinej, než kluci bejvaj. Myslela jsem, že si citlivej?”

Bud: “To já jsem! Jsem! Fakty! Pocházím z dlouhý řady starostlivejch, přecitlivělejch Bundů!”

(po schodech sejde Al s Peggy. AL je naštvanej)

Al: (Vztekle) “Kde mám pušku!!! Kde mám pušku!!! Odbouchnu mu tu zatracenou hlavu!!!”

Peggy: “Přeháníš to trochu, nezdá se ti?”

Al: “Nějakej pták cvrliká na mým okně noc co noc už tejden. A jen proto, že chci napumpovat šest deka olova do jeho třílikovýho těla je to přehánění?!”

Bud: (k Ambře) “Říkal jsem, že jsme citlivý. Né… né cvoklý!”

Al: (k Peggy) “Ženská! Mou nula-šestku!”

Peggy: “Ty už žádnou nula-šestku nemáš. Dala jsem jí pošťákovi. Byl deprimovaný, že přišel o práci a tohle mu mohlo pomoct.”

Al: “A co budu dělat! Peggy! Nemůžu spát! V mý práci to může bejt smrtelný. Tlustoprdka si bude zkoušet vysoký podpatky a já z nevyspání neuhnu, než se skácí!”

(Vejde naštvaná Marcy)

Marcy: “Ambro! Ty si tady?! Nezakázala jsem ti tenhle dům? Nevzpomínáš si na Bundawilský horror? Tohle je to místo! To jsou ti lidé!”

Al: “A taky ta zem, jež plná je zrní… Marcy, nehledě na to, jak mě otravuješ tím, že mlátíš pyskem a křídlama, jsem rád, žes tu. Otravuje mě pták! Možná bys k němu promluvila vaší řečí. Nenechá mě spát!”

Peggy: “Hmmm…. Zlobí tě ptáček?”

Al: “Tenhle strašák ho nepostraší.”

Marcy: “Nó… kdyby si chtěl opravdu odstrašit, obvykle to dokáže sova.”

Al: “Co sova? Jakej sova?”

Marcy: “Ta sova, trotle. Dělá hů-hů!”

Al: “Co?”

Marcy: “Hů!”

Al: “Hm????”

Marcy: “Ne hm! hů!”

Al: “Né hm! Co?!”

Marcy: “Né hm, né co, hů!”

Al: “Hů? Co hů!”

Marcy: “Né co hů! Sova hů!”

Al: “Jó sova!!! Proč to neřekneš! Musím sehnat holt sovu!”

Peggy: “Nezesměšňuj se zas. Ele, buď navštiv o půlnoci zoo nebo pojď do postele!”

Al: “No, když mám tuhle možnost, tak do zoo!”

(Al si vezme kabát a odejde)

Marcy: (k Ambře) “Jdeme Ambro! A koukej se vykoupat, hned jak příjdeme domů!”

Bud: (K Ambře) “Hele Ambro! Možná jsme to vzali za špatnej konec. Co aspoň dej mi pusinku?”

(Marcy a Ambra odejdou)

(Bud jde ke gauči)

Bud: “Můžeme… ee… můžu si dát MTV.”

(Po schodech sejde Kelly a sedne si na gauč vedle Buda)

Kelly: “Koukej Bude. Nějakým perverzním způsobem tak nějak respektuju tvůj názor. Tak. Než se zabiju, mohl bys mi říct, jestli je něco, v čem jsem dobrá?”

Bud: “Kelly, kdyby něco bylo…” (Bud si vzpomene na Ambřiny slova “Nejsi jinej, než kluci bejvaj…”) ”… v nepořádku, tak bych ti to dávno řek. Třeba to tvý hraní. Hele.. e.. to, že stojíš za prd, jsem myslel jaký role si vybíráš. Jako filmy na přání diváků.”

Kelly: “No – kdo může si vybírá, kdo nemůže jen zírá.”

Bud: “ee… jo! Hele. Já to myslel tak, že jsou mnohem lepší místa, Kelly. Například ta herečka, co jsem s ní chodil, ona hrála Lady MacBeth ve stryptýzbaru, tak ta se mi zmínila, že bude konkurz na reklamu na Fryer Steaks. To rychlý občerstvení s bezva dlabancem. Tenhle štěk bys měla jasnej.”

(Kelly obejme Buda)

Kelly: (nadšeně) “Bude, ty si anděl! A já nemyslím anděl, jako někdo, kdo umře jako panic, co ho má na nic. Anděl strážný, dobra poslík! Proč si na mě najednou tak hodnej?”

Bud: “E… no… vyspěl jsem a uvědomuju si, jak dobře člověku dělá, když dává dobro druhejm.”

Kelly: “Po dobrým ti nedá, že jo?”

Bud: “E.. né!”


(střih)

(Bud sedí u telefonu a telefonuje. Na gauči sedí Peggy)

Bud (do telefonu) ”Jo, Ambro, sehnal jsem Kelly konkurz a jsem zrovna rozcitlivělej. Tak jsem si myslel – co si dát u mě polonahou poezii.. Haló? Haló!!”

(Položí sluchátko a sedne si vedle Peggy)

Bud: “Mami! Pověz mi něco o lásce.”

Peggy: “Jó, je to moc krásná věc. Viděls moje nůžky na nehty?”

Bud: “Řekni, podle čeho si vybíráte chlapy? Ty si přece tátu chtěla?! Kdysi si měla důvod!”

Peggy: “Tak to nemluvíš o lásce, ale o tvrdým alkoholu.” (začne se smát) “Ale Bude! Tohleto byl vtip. Byly doby, kdy tvůj otec byl velice žádoucí muž…”

(Vejde Al převlečen za Sovu)

Al: “Hu!”

Peggy: “…nó, to všechno odnes čas….”

Bud: “Tati? Řekni mi, že sis to nevypůjčil, abys lez na strom strašit ptáky?”

Al: “To nikdy ne! Já to koupil! Usmlouval jsem je na čtyři stovky a oni přihodily brejle na noční vidění! Hele…”

(Al ukazuje brejle)

Peggy: (K Budovi) “Chápeš, proč jsem vzala svý jméno z dopisní schránky?”

Al: “Skoro jsem měl živou sovu ze zoo! Ale naučil jsem se včera v noci důležitou věc – nikdy nenoste kolem králikárny živou sovu v kalhotách. I když to nemůžou vidět, prostě to vědí! Vzhůru do práce.”

(Al po schodech nahoru)

Peggy: “Brouku? Ty budeš strašit?”

Al: “Klídek Peggy! Ten, co mi to prodal, mi dal záruku.”

Peggy: “Vrátí ti peníze?”

Al: “Né, ale říkal, že to bude fungovat, vyvěsil ceduli zavřeno a odlít. Neboj, platil jsem šekem. Není krytej, tak nepříjdeme o nic.”


(Střih)

(Na gauči sedí Bud. Vejde Kelly)

Bud: “Máš Fryera Steaka?”

Kelly: “Né, ještě né. Jsme na to zatím dvě. Ale abych tu reklamu dostala, musím se naučit střílet z luku – lukovat prej, víš? Co si mám ale počít? Ta holka prej na sto metrů vystřelí voko!”

Bud: “A kolik máš času na další kolo?”

Kelly: “Tejden! To se nenaučím za deset dní!”

(Kelly se přitiskne k Budovi)

Kelly: “Ach Bude! Můžeš mi pomoct? Prosím!”

Bud: “Co neudělám pro lásku…”

(Kelly se usměje)

Bud: “Né k  tobě!”

(Kelly se začne mračit)

Bud: “Marcyina netěř, prdelinka!”


(Střih)

(Pohled na Bundovic zahradu. Al jde v sovím kostýmu přes dvůr a vyleze na jeden strom. Za chvíly příjdou na zahradu Bud a Kelly. Kelly má sebou luk)

Bud: “Dobře, jdem na to!”

(Kelly natáhne luk proti Budový hlavě)

Bud: “Dobře, jdeme od toho.

(Kelly zase uvolní luk)

Bud: “ Začneme znova. Co říkal ten chlápek v krámu?”

Kelly: “Poskakuj nahoru-dolu, než to vyfotím?”

Bud: “To potom! Pamatuješ? Pohled, nohy od sebe, uvolni se, dejchej pomalu, levou ruku natáhni…”

(Kelly natáhne luk a Bud odběhne do blízkého křoví, aby byl krytý)

Bud: “Tak né! Jseš hrozně dole. Miř vejš!”

(Kelly vystřelí. Šíp však vletí do stromu, kam předtím vlezl Al a zasáhne ho do zadku. Al se z řevem zřítí na zem)

Al (naříká): “Áááá!Úúúúú!”

Bud: “Eee… tati, neš se začneš vztekat, prosím tě, zkus jí povzbudit. Učí se to!”

Al: (zoufale) “Fajn. Budu krvácet dovnitř!”

(Al se s úpěním odplazí pryč)

Bud: “Díky tati.”

Kelly: “Hele. Tohle nemá werk. Přiznejme si ten fakt. Kdyby bůh chtěl, aby lidi stříleli lukem, nebyl by vynašel fackování.”

Bud: “Hele, za tuhle střelu ty nemůžeš. Ukaž mi ptáka s takovým zadkem. Tak to zkusíme ještě jednou. Jo?”

Kelly: “Dobře.”

Bud: “Jen uvolněně. Dobrý? Nasaď šíp, dej do toho sílu.”

(Kelly napne luk a vystřelí. Zasáhne terč.)

Bud: (radostně) “Hele? Fryer!”


(Střih)

(Kelly, Bud a Ambra je na konkurzu na Fryera Steaka. Kelly má na sobě lovecký oblek)

 

Bud: (ke Kelly) “Klídek, klídek! Pamatuj si: nemáš se čeho bát. Jasný? Mel si pořád do kola: jsem lukostřelec.”

Kelly: (nervózně) “Chápu.”

Ambra: “Kde je tvá protivnice?”

Kelly: “Támhle je.”
(Ukáže na nějakou ženskou)

Bud: (k Ambře) “Hele, Kelly nemusí vyhrát, aby se mi to započítalo?”

(Kelly jde ke své protivnici - Bethy)

Kelly: “Tak. Představím se, ať nejsme na sebe jak vzteklý psi… ”

Kelly (k Bethy) “Ahoj! Jsem Kelly! Ať vyhraje lepší!”

(Bethy plivne Kelly pod nohy)

Bethy: “Kecy!”

Kelly: “Divný zvyky. Mě máma učila tohle…”

(Kelly se napřáhne a chce dát Bethy pěstí. Dojde k nim ale Fryer Tuck, který je obě dvě obejme)

Tuck: “Zdravím dámy! Jak je mi, finalistky?”

Kelly a Bethy “Dobře pane Tucku!”

Tuck: “Ale no tak, pan je nesmyslně formální. Řikejte mi radši sladkej taťko! Takže jak dívky víte, s talentem jste na tom úplně stejně. Proto jedinej způsob, jak rozhodnout, která tu roli dostane, je rozstřel! Jsou otázky?”

Kelly: “Vlastně…”

Tuck: “Dobře! Tak se připravte a pic!”

(Tuck odejde)

Kelly: “Jak se dozvíme, kdo střílí první? Budeme házet mincí nebo tahat slámku nebo…”

(Bethy mezitím namíří na terč a vystřelí. Zasáhne přesně střed)

Kelly: “Co kdybych šla druhá!!!”

(Kelly natáhne luk a začne mířit)

Kelly (pro sebe šeptem) “Tak dobře, dobře…”

(Kelly vystřelí a zasáhne také střed terče)

(Následují další střely na terče, na pohyblivé terče, na hořící svíčku atd. Hraje při tom hudba “Overture” z opery Vilém Tell. Na konci souboje je stav nerozhodný)

Tuck: “Dámy a pánové! Přichází poslední střela soutěže a na přání slečny Bundové si hodíme touto mincí. Rozhodnem, která začne.”

(Tuck vyhodí minci a Bethy jí v letu sestřelí šípem)

Bethy: (ke Kelly) “Zační lemro!”

Kelly: (k Budovi) “Bude! Na tohle nemám!”

Bud: “Ale máš! Zválcuješ každýho.”

Kelly: “To říkáš, abys zabodoval u Ambry!”

Bud: “Jó, to jó. Ale ty to můžeš vyhrát. Já ti helfnu!”

Kelly: “Vážně?”

Bud: “Jasnačka! Jen řekni, co vode mě chceš!”

Kelly: (nahlas k publiku) “Jako svůj poslední pokus sestřelím jedno malé jabko z hlavy svého bratra.”

(Bud se začne smát, poněvadž si neuvědomí možné následky)

Bud: “No tohle? Momentík jo! Já jsem ten bratr! Kelly, nemyslíš, že tahle hra s jabkem může bejt má smrt?”

Kelly: “Třeba né.”

Ambra: (k Budovi) “Bude? Podle mě je to hrozně sexy, co děláš pro svou sestru.”

Bud: “Jak moc sexy, že to je na žebříčku od nuly až po dáš mi?”

(Ambra něco zašeptá Budovi do ucha)

Bud: (vesele) “Jdem na to!”

(Bud si vezme jablko. Postaví se ke zdi a dá si ho na hlavu)

Ambra: (ke Kelly) “Není ten Bud bezvadnej?”

Kelly: “Jó. Já bych tam nešla za nic.”

(Záběr na Buda u zdi)

Bud: (v duchu) “Co to dělám. Chci tak zoufale sex, že bych kvůli tomu riskoval jistou smrt? Ale jo! Jsem tak nadrženej!

(Záběr na Kelly jak míří)

Kelly: (pro sebe) “Stůj jako sloupek…”

(Napne tětivu luku)

Kelly: (V duchu) “Víte, úplně mě dojímá, že Bud tohle dělá. Poprvé v životě mi někdo z mý vlastní rodiny věří. Bože, já jsem ale rozhozená. Tedy pro Buda to není to nejlepší, protože z něj vidím jenom flek. Co si potřebuju dokazovat. Mít rodinu na svý straně je mnohem důležitější, než aby mi nějakej magnát přes smažený kuřata každý ráno říkal, jak si krásně volizuju prsty.”

(Kelly uvolní luk a jde k Tuckovi)

Kelly: “Vykašlu se na to. Nepotřebuju bejt dívka Fryera Tucka. Jsem hrdá na to, že jsem sestra toho nadržence.

(Záběr na Buda, který ještě neví, že Kelly to vzdala, protože má zavřený očí)

Bud: “Opatruj mi mou hlavičku…”

Kelly: (k Bethy) “Já na to kašlu. Ta práce je tvá.”

Bethy: “Namáš na to, sladká prcko!”

Kelly: “A co tohle?”

(Kelly z ničeho nic natáhne luk a bez míření vystřelí na Buda. Zasáhne přesně jablko. Bud však omdlí)


(Střih)

(U Bundů doma. U stolu sedí Peggy, Marcy a Jefferson)

Jeff: “Jo. Bylo to úžasný! Já neviděl Slavíka Chocholatého od doby, kdy jsem se ve škole zabejval ptáky.

(Peggy se na Jeffa překvapeně podívá)

Jeff: “Jasně. Jenom kvůli kočkám. Ale když jsem slyšel, co se tomu drobečkovi line z hrdla…”

(Začne pískat jako slavík)

Jeff: “… věděl jsem, že to musím hlásit. Jen si pomyslete! Na Alově dvoře dvě vajíčka ohroženého druhu!

Marcy: “Tedy štěstí, že ho zastavili, než sněd obě dvě!

Peggy: “Já ho budu postrádat.”

Jeff: “Jo, ale můžeš ho vidět, kdy jen buděš chtít.

Peggy: “No. Podíváme se, co dělá Kelly s reklamou Fryera Tucka.”

Jeff: “A Bud? Nebude mít vztek?”

Peggy: “Né. Je proměněnej!

(Záběr na gauč, kde leží bud. Má na sobě dětské pižamo, v puse cucá palec.”

Peggy: “Ale hlavně – je zdravej jako řípa. Tak chlapskej! Bude?! My jdeme!”

Bud: (šišlá jako mimino) “Máma jít! Táta strom! Bud, Bud hajat!”

(Začne si cumlat prst)

Peggy: “Ó, že je slaďounkej! Jeho první slova! Brzy bude zase jíst pevnou stravu a lízt po čtyřech.

Marcy: “Rostou jak z vody. Viď, že jo!

(Marcy, Jeff a Peggy odejdou pryč)

(Druhými dveřmi vejde Ambra, oblečená v sexy minisukni jde k Budovi)

Ambra: “Bude? Teta Marcy se nevrátí pár hodin! Já musím být tvá!”

Bud: (stále šišlá) “Jé! Holka! Hihňa! Otravuje!

Ambra: (naštvaně) “Muži!” (Odejde)

(Obraz se rozdělí na dvě poloviny. V jedné půlce je Al a v druhé Bud. Oba dva mluví zároveň)

Al a Bud: “No a co, mohlo by to bejt horší. Aspoň nejsem…”

Bud: “..táta.”

Al: “…Bud.”

 

THE END