PEGGY) Slyším vás! [volá nahoru] Kelly, ztiš to!!

PEGGY) Díky!!

PEGGY) [volá nahoru] Tak to ztiš!!!

PEGGY) Promiňte. Nemáte ani ponětí, co to je poslouchat celej den tu strašlivou hudbu.

STEVE) Ale máme. Proto jsme tady.

PEGGY) Tak to ano. Je to jen proto že děti jsou nemocné.

MARCY) Není to snad nic vážného?

PEGGY) Ale né. Jen nějaký virus proletěl kolem. Znáte to – oni jsou nemocný dvě hodiny. Vy to máte do konce svýho života. Kávu?

STEVE a MARCY) Né.

MARCY) My dva se nemůžeme dočkat, až příjdou děti. Porodit dítě musí být snad nejhezčí věc na tom našem božím světě.

PEGGY) Co já vím. Týden jsem byla v bezvědomí. Nějak mi to ušlo.

HLAS BUDA) Mami!!! Kelly mi uvázala hlavu k reprobedně!!!

PEGGY) Promiňte...

MARCY) Dělá velkou chybu. Asi jí půjčíme naše knihy o výchově dětí.

STEVE) Já nevím Marcy, ale myslím že Al a Peggy nečtou!!

MARCY) Přála bych si ztrávit víc času s Budem a Kelly. Já prostě vím, že bychom na ně měli pozitivní vysloveně tvůrčí dopad.

HLAS PEGGY) ... a jestli vás uslyším jenom pípnout, svážu vás dohromady za vaše krčky a uši!!

STEVE) To je tvůrčí přístup.

PEGGY) Promiňte, že musíte být u tohohle. Nechápejte to nijak špatně. Oni nejsou zlý. Vzpomínám si na jeden den matek, kdy mě překvapily tím že.... ó né, to nebyly oni. To sem viděla v bedně.

MARCY) Ale Peggy. To vypadá že bys potřebovala vypadnout.

PEGGY) Jó, myslela jsem na to. Ale pak by na mě uspořádali hon a přivlékli zase zpátky.

MARCY) Né. Já myslela dovolenou. Vem si hlídání a udělej si fajn víkend.

PEGGY) Mývali jsme na to lidi, ale z těch jejich řečí se zcvokli.

STEVE) A co tví příbuzní?

PEGGY) Potom nás u všech pomlouvaj.

MARCY) No kdybys chtěla skutečně na víkend vypadnout, my bysme si děti na tu chvíli vzali, že ano Steve?

STEVE) Ee... jó... jako ty ze zhora?

MARCY) Bude to legrace a vlastně trénink až budeme mít vlastní děti.

PEGGY) Vám to nevadí?!

MARCY) To víš že né.

PEGGY) Ó ahoj brouku! Hele, je tady Steve a Marcy.

AL) Jó, já vim. Kroužil jsem kolem bloku a čekal až zmizej. Jenže už došel benzín.

PEGGY) Jsou tak hodní, že by si na víkend vzali děti.

AL) Fakt?!

PEGGY) Jo, takže si můžeme vyjet jenom sami dva.

AL) Musíme někam jet? A na chviličku to vypadalo krásně...

PEGGY) No tak Ele, vůbec nikam si nevýjdem.

AL) Zlato, kdybych chtěl jet ven, dokonce třeba s tebou, tak určitě né tentokrát. V sobotu je ten zápas!

PEGGY) Ó Ele! Pořád vejráš jen na sport. Tak tenhle víkend nebudeš. Teď jedem ven.

AL) Já koukám na zápas.

PEGGY) Ne, koukat se nebude.

AL) Já se koukat budu!

STEVE) Nebudeš se na něj koukat, Ele.

AL) To jako proč, zlato?

STEVE) V normální bedně to není. Jen na kabelu.

PEGGY) Cha, a my kabelovku nemáme. Tak už je to jasný. Honem Marcy, rychle telefonní seznam a vybíráme hnízdečko lásky.

AL) Na tos přišel ty?

STEVE) Ne.

AL) No to je strašný. Celej víkend mám ztrávit se svou vlastní ženou... Steve, ty si ten největší... máte kabelovku?

STEVE) Ne.

AL) Největší idiot na světě! Ty za to můžeš. Celej víkend já musím bejt s vlastní ženou.

STEVE) Ele, proč prostě nejedeš? Odpočineš si, pobavíš se.

AL) [ukáže na Peggy] Steve, podívej se támhle – vidíš tu rudou hlavu?

AL) A co když se rozpálí?!

STEVE) Promiň mi, Ele.

AL) Jo. To je mi platný jak mrtvýmu zimník.

STEVE) Kterýmu?

AL) Zmlkni. Musím vymyslet, jak uvidět ten zápas a vyhnout se hnízdu lásky.

STEVE) Ele, znám odpověď na všechny problémy. Tedy né na všechny, na jeden ano. Ten zápas bude dávat spectravize a já vim, kde jí maj. Malé místečko za státní hranicí ve Wisconsinu. “Přijďte a odejděte” – jméno motelu.

AL) A odkud znáš takový místa, co?

STEVE) No, přišel a odešel jsem párkrát.

AL) To s Marcy?

STEVE) No, vlastně ještě před Marcy.

AL) Ty si kaňour.

STEVE) Ani slovíčko před Marcy! Nechci aby objevila pár divokejch doubků, co jsem zasel. Je to jen mezi námi, jasný?

AL) No jasně. [nahlas k Peggy] Hele Peggy! Steve mi právě doporučil nějakej mimořádně dobrej motel – “přijďte a odejděte”. Kotel vášní to je!

PEGGY) Ó?!

MARCY) [ke Stevovi] Ani si nevzpomínám, že jsme tam byli Steve.

STEVE) Marcy, tys vážně zapomněla na tu noc!!

MARCY) Já ani nevím na co myslím. Promiň mi to Steve.

STEVE) To bych prosil. Ale odpouštím ti.

MARCY) [k Peggy] Tam je to opravdu nádherný, Peggy.

PEGGY) Páni, to vypadá skvěle. Radši to hned zamluvíme, že jo?

AL) Byl si bezvadnej, Steve.

STEVE) Ó, díky ti. Taky za to, žes to prolát.

AL) Já rád. Teď poslouchej – vychází to všechno až na jedno – bude chtít nějakej sex. No, mám sledovat zápas a pak na to skočit? Ne, to bych na to myslel a byl z toho nervózní a ze zápasu tak nic neměl. Ne. Nejlepší bude, když to odpracuju hned. Takže pak zbytek dne si budu moct užít. Jo. Takže ee... zápas začíná v pět, půl hodiny na cestu, ubytování deset minut, dalších pět na záchod... jó, pak potěšim Peggy, takže mi zbyde čas, abych se osprchoval a najed, abych si to užil.

PEGGY) Á, já tě miluju, Ele.

AL) Já sebe taky, Peggy.

MARCY) Já se na to opravdu těším. Myslím že se naučíme jak vychovávat děti a ony se naučí vnitřně se osvobodit. A když narazíme na nějaký problém, tady bude odpověď [ukáže na knihu]

STEVE) No je jisté, že děti to uvítaj.

KELLY) Ale tati! Jsou tupý!!

AL) Nemůžu za to, že se sem nastěhovali voni!

PEGGY) Zmlkni Ele, někdy se na něco hoděj.

PEGGY) Je to od vás strašně hezké.

MARCY) Nás to těší.

STEVE) Pes! Pejsku.. čím dál tím lepší.

PEGGY) Tady je Marcy seznam zákazů a povolení. A jeden zcela specielní – žádný majdan.

KELLY) Mami!!

PEGGY) Zvláště né Kelly.Dali jsme totiž slib na policii.

AL) No tak Peggy, dvě minuty! Už máme jet!

PEGGY) Ó, ty si nervózní!

AL) Netušíš ani jak moc.

MARCY) Tak děti, rodičům se po vás bude jistě stýskat.

HLAS PEGGY) Ele, ujíždíš mi!! Ještě tam nesedím!!

MARCY) Tak Bude, Kelly, neberte nás jako hlídače. Berte nás jako dobré přátele. Steve, chceš říct naším kamarádům co pro ně máme?

STEVE) Ani né, Marcy.

MARCY) Řeknu to já. Máme estetickou výchovu a hru doporučenou knihou “dnešní psychologie”. Je to hra, co v ní...

KELLY) Já si du brnknout.

BUD) Já musím na záchod.

STEVE) To je zábava, viď že Marcy?

MARCY) Doufám že se tak nebudeš chovat k našim dětem.

STEVE) Já doufám že naše nebudou proti nám.

MARCY) Ty děti nás mají rády.

KELLY) [do telefonu] Jsem v domě u těch šašků. Dej to číslo úplně všem ať klidně volaj jak chtěj pozdě. Pojdu tu nudou.

MARCY) No já bych řekla, že se to už teď dost zlepšuje.

BUD) Hele Kelly! Mrkni! Dokonce i paní Rhoadesová má větší podprdu než ty!

STŘIH – V Motelu.

PEGGY) Bože, to je nádhera.

AL) Hned do postele, Peggy!

PEGGY) Ele?!

AL) Peggy už bude pět hodin. Byla hrozná zácpa. Proč se ty lidi zastavěj a čuměj na někoho jak mění gumu. Když už musím stát při ňáký koloně, tak mi maj ukázat nějakou mrtvolu. Do postele!!

PEGGY) Jenom klid broučku. Máme před sebou celou noc.

AL) Ale já tě miluju Peggy a je škoda ztrácet čas. Jedem!! Moment, něco zkusím.

AL) Á, Spectravize! V pořádku Peggy, dem na to!!

PEGGY) Né, počkej. Slíbili jsme dětem, že zavoláme jak sme dojeli.

AL) Tak ti nevim – přechází mě to.

PEGGY) Jo to znám moc dobře.

PEGGY) Tak brouku, pojď!

AL) Víš Peggy, to je skvělý bejt takhle sami. Nemusíme spěchat, že nás překvapěj v nejlepším dětinky.

TV) Dámy a pánové, povstaňte prosím. Národní hymna.

STEVE) Jsem otec francouzkého impresionismu. Kdo jsem?

STEVE) No Marcy, dáme dětem šanci.

STEVE) Marcy?

MARCY) Eduard Manet.

STEVE) Správně. Marcy a já máme po dvoustech bodech. Vy nic!! Ha ha ha, kašlu na to, Marcy.

MARCY) No výborně Steve, napadlo tě, že udáváš vlastně tón celýmu dnešnímu dni? Budeš to negovat, budou to negovat.

STEVE) Odejdu já, oni taky?

MARCY) Můj příteli, ztrácíš body jako otec. No a vůbec – nikoho tady neobtěžují.

BUD) Aport Bucku!! Začíná hon na lišku!!

MARCY) To je můj límec!!! Kožešinový!!

STEVE) Tvůj zásnubní dárek? Bude!!! Hned ke mně!!!!

MARCY) Né Steve. Nezvládáš svůj vztek, protože byl koupený za tvé peníze. Tak Bude, víš že to cos udělal nebylo správné?

BUD) Jo madam.

MARCY) Dobře. To je vše.

STEVE) Jakýpak vše?!! Ne, jen co si odepnu ten řemen!! Pak bude vše!!!

MARCY) Steve! [k Budovi] Je nám líto.

STEVE) Jaký líto?! Jo, je nám líto, že jsme se přistěhovali do sousedství ďáblových zplozenců.

BUD) Můžu už jít?

MARCY) Jistě.

BUD) Pojď Bucku, jdeme lovit perly!

MARCY) Lovit perly?!!

KELLY) Nashle pane Rhoadesi.

STEVE) Kampak dem, dámo?

KELLY) Ven do života.

STEVE) Né, nikam. Matka řekla že si nemocná, pročež nemůžeš do školy a pročež ani ven.

KELLY) A co to mejdlo udělat třeba tady?

STEVE) Nemožný.

MARCY) Myslím že sem zachránila většinu cenností, Steve. Ostatní snad uschnou.

KELLY) Eee... paní Rhoadesová? Pan Rhoades řekl, že když nebudete proti, mohla bych tady udělat mejdan.

MARCY) Obrovské Steve. Tak já budu za zlou?! Slyšels Peggy – žádná mejdla. Děláš mi tedy starosti Steve.

KELLY) Když tedy né mejdan, může sem přijít aspoň pár přátel?

MARCY) Na tom nic špatného nevidím. Ty Steve?

STEVE) Já ano.

MARCY) Dobře, tak je pozvi.

KELLY) To budou oni. Hele, jeden z těch kluků se mi moc líbí. Je fakt bezva! Jen nedělejte žádný náhlý pohyb, ano?

STEVE) Tak pomalu bych měl volat 158.

SEAN) Čau!

DEBBIE) Čau!

KELLY) To je Sean, Debbie a Tweak. Tweak teď vylez ven.

TWEAK) Lidskej život je pro mě jako nic.

STEVE) Marcy?

MARCY) Ráda vás vidím. Jen roztáhnu nějaké papíry a pěkně se posadíme.

SEAN) Koukněte se – my si hráli s autem na slepou bábu. Asi bude potřeba schránka

STEVE) Ee... Marcy, myslím že nám dochází mléko. Asi zajedu pro nějaké do Wisconsinu. Mějte se!

MARCY) Ani hnout!!

AL) Do toho, Ramirezy!! Chyť ho!! Dole!! Nahoře!! Křížem!! Drž ho!! Už ho máš!! Tahej!! N... no... notak nahoru!!! No vidíš že to de!! Ou...

TV) A Ramirez nevstává. Osm, devět, deset... je konec! Je konec – to byl ale boj.

PEGGY) [zpívá] Tak mi ho dal... dal mi desetník... ahoj Ele. Dneska jsem našla plno krásnejch věcí. Já vím, že u nás má k-mart taky obchoďák, jenže vyjet si z jednoho města do druhého na nákup, to je vážně nádhera. Je to senzace, brouku.

AL) Jo.

PEGGY) Myslím že národní hymna by teď mohla bejt i naše rodinná. Když hráli, rachejtlí rudá záře se dme... byls jako zvíře, můj Ele!

AL) Miluju tuhle zem, Peggy. Je to nádherný, že jsme tu tak spolu sami.

PEGGY) Já vím. Chceš ale něco vědět, Ele? Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu – stejská se mi po dětech.

AL) Jakejch?

PEGGY) Našich. Chlapec a děvče, vzpomínáš? Poslouchej brouku, bylo to skvělé, ale nemusíme tu přespat. Zavolám Stevovi a Marcy a řeknu že se vrátíme dřív.... pokud nechceš ještě jednou...

PEGGY) Promiň.

STEVE) No hochu, je to určitě krásný prsten, ale nejspíš právě proto zamykaj na noc hřbitovy.

MARCY) Co změnit téma? Debbie, Seane, na jakou školu chcete chodit?

SEAN) No, rád bych dělal státního úředníka – prodával státní tajemství.

KELLY) Miluji tě, Seane.

SEAN) Jo jo jo.

DEBBIE) Tak co bude? Budem jen dřepět a čekat až se ty dva vypařej, co??

STEVE a MARCY) Beru ho!!!

STEVE) [do telefonu] Haló?!Peggy!!! Nazdár!! Ano, ještě žijeme. A co vy? Vážně?!! Bezva!!!

MARCY) Co je?

STEVE) [k Marcy] Už se vrátěj!!

MARCY) Á, díky bohu, díky bohu, díky bohu, díky bohu!

STEVE) [do telefonu] Že tu budete tak za hodinu?! Moment, hned tu budu....

STEVE) [do telefonu] Už tu jsem. Né, né, my moc rádi. Jsou jak andílci. Ano.

STEVE) [do telefonu] Ne, žádnej průšvih. Žádnej spěch.[vesele] Jááá!!

MARCY) Nemaj spěchat?! Koukni se, za hodinu už bude tma.

STEVE) To nevadí. Jedou domů a ty barbary si vezmou s sebou!

MARCY) Nechápu jaks moh Peggy říct “žádnej průšvih”. Co myslíš, že bude, až zas pojedou mimo město. Budou čekat, že si je vezmeme zase, když jsme to tak krásně zvládli. Jenže to bude pak na týden, pak na měsíc, a jednoho dne se vůbec nevrátí.

STEVE) Tak řeknem ne!

MARCY) A pak budeme špatní! Zlí sousedi! Ne. Musí se přesvědčit, že nejsme schopni je zvládnout.

KELLY) To je nuda. Nechte nás udělat mejdlo.

STEVE) Ne, tvoje matka rezolutně řekla žádný mejdlo!

MARCY) To máš pravdu. Jenomže my je chceme znovu hlídat? Jestliže hrůzu chceme, pak řekneme ne. [ke Kelly] Jó, proč byste si ho neudělali?! Doufám, že za hodinu budete v plným proudu!

KELLY) jasan!!

MARCY) Tak jo, tak se bavte!!

STEVE) Marcy, ty máš v plánu je dát dohromady a pak do nich hodit bombu?

MARCY) Ne. Tohle bude lepší, Steve. Jak to propukne, objeví se Al a Peggy. Uvidí ten bordel s vrahem jako hvězdou, pochopěj , že je nezvládnem a už nikdy nebudem muset hlídat ty jejich broučínky.

KELLY) Bezvadný! Havran a Krvavá pětka příjdou!!

TWEAK) Ježiš, ty vrazi!!!

STEVE a MARCY) Bezva!!!

AL) Je to všechno?

PEGGY) Snad jo.

AL) Ručníky máš?

PEGGY) Ovšem.

AL) Taky blok a tužku?

PEGGY) Jo, i mejdlo.

AL) Dobře, co popelníky?

PEGGY) Jo. Nenechali jsme jim tu nic.

AL) Počkej s tím než to zavřeš – co tam dát ještě zlatý stránky?

PEGGY) Ele, jsme ve Wisconsinu!

AL) Ale když je sroluješ, tak je to poleno.

PEGGY) Ach... jo.

PEGGY) Ježiši, byl si nádhernej, brouku.

AL) Jo.

PEGGY) To bylo poprvé od svatby, co jsme to dělali v motelu.

AL) [směje se] Jo. Ty ručníky pořád máme.

PEGGY) Šestnáct let a ty ses vůbec nezměnil. Víš že vypadáš úplně stejně jako ten den, co jsme se brali?

AL) Jó já vim.

PEGGY) Ty mě to neřekneš taky?

AL) Já válím kuželky. Ty neděláš nic. Ale Peggy, ty si kus. Až moc pěknej pro dědulu jako jsem já.

PEGGY) Ohohó! Dědula! Di Ele, si chlap! A řádnej! Vsadím se, že bys ty tlusťochy, co se tu producírovali, přepral.

AL) A víš že si to myslím taky?

PEGGY) Jo.

AL) Můj levej hák je řáckej. Na prodavače od bot. Víš co bych udělal s Gonzalesem? Počkal bych až spustí ruce. To je jeho normální tik po dvojitým háku. Pak bych mu zatáh bradu, levej hák, pravej hák, pravej hák, na záda by upad a já bych utek!

PEGGY) Neměli bychom zavolat Steva a Marcy a říct, že se dneska nevrátíme?

AL) Proč je zase votravovat. Říkali že je tam pohoda.

PEGGY) Ó Ele!

PEGGY) [zpívá] Rachejtlí rudá záře, když se dme...

Mejdan je v plným proudu. Hraje divoká muzika, všichni pijou alkohol, Kelly tancuje se Seanem. Bud se projíždí na kolečkovejch bruslí a fotí. Po chvíli je záběr k oknu, u kterého stojej Steve a Marcy a netrpělivě vyhlížej ven.

MARCY) To se leknou. Každou vteřinu musí být na příjezdové cestě!

STEVE) Jestli nám, miláčku, něco z bydlení zbyde.

MARCY) To jo. Al a Peggy se asi zatváří. Budou tu každou minutu.

STEVE) Jo, jenže kterou...